Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Poté co Jon Bon Jovi (vl. jménem John Francis Bongiovi, nar. 2. 3. 1962, Perth Amboy, New Jersey) prošel během dospívání několika bezvýznamnými skupinami, vzal si ho pod svá ochranná křídla bratranec Tony Bongiovi, spolumajitel známého nahrávacího studia Power Station v New Yorku. John Borgiovi uspěl až v létě 1982, kdy jej při nahrávání songu "Runaway" doprovodili kytarista Tim Pierce, klávesista Roy Bittan, bubeník Frankie La Rocka a baskytarista Hugh McDonald. S doprovodnými vokály vypomohli David Grahmme a Mick Sheeley. Skladba, kterou vysílalo lokální rádio v New Jersey, se překvapivě dostala na 39. místo amerického singlového žebříčku. Po tomto nečekaném úspěchu dal John Bongiovi dohromady svoji stálou kapelu ve složení: klávesista David Bryan (nar. 7. 2. 1962, Edison, New Jersey), basák Alec Such (nar. 14. 11. 1956, Perth Amboy, New Jersey), bubeník Tico Torres (nar. 7. 10. 1953, New York, stát New York) a kytarista Richie Sambora (nar. 11. 7. 1959, Perth Amboy, New Jersey).

V červenci 1983 pětice nazvaná Bon Jovi podepsala smlouvu s koncernem PolyGram / Mercury. John Bongiovi již v té době používal své umělecké jméno Jon Bon Jovi. Pětice nahrála v bratrancově studiu Power Station své eponymní album, jež se na trhu objevilo 21. ledna 1984. Bossové mateřské gramofirmy vsadili na hezkou tvářičku Jona Bon Joviho a upozornili na debut masivní reklamou. Ta se bohatě vyplatila, neboť prvního alba se prodalo přes tři milióny kusů. Kapela Bon Jovi vyjela na turné po USA, v srpnu zamířila do Japonska a jako předskokani Kiss koncertovali od září 1984 v sedmi evropských zemích. V květnu 1985 vyšla druhá řadovka "7800° Farenheit", kterou kapela po třech zastávkách v Japonsku až do listopadu propagovala na turné po Evropě a Spojených státech.

Počátkem roku 1986 se Jon Bon Jovi seznámil s hitotvůrcem Desmondem Childem, spoluautorem hitů, jež měli v repertoáru Kiss, Aerosmith, Poison, Alice Cooper, Bonfire, Cher a další osobnosti rockové a popové scény. Jon napsal společně s tímto hitotepcem kvalitní singlové hity "You Give Love a Bad Name" (# 1 USA; # 14 GB; 1986) a "Livin' On a Prayer" (# 1 USA; # 4 GB; 1986). Oba byly zařazeny na přelomové album "Slipery When Wet", produkovaném Bruce Fairbairnem a nahraném ve studiu Little Mountain v kanadském Vancouveru. Deska vyšla v Americe 17. srpna 1986 a do dnešního dne se prodalo více než 18 miliónů jejich hudebních nosičů! Se stejným týmem a na stejném místě vzniklo méně kvalitní album "New Jersey", jež vyšlo v září 1988. Následné turné trvalo až do 17. února 1989 a zahrnovalo třiadvacet zemí, ve kterých bylo odehráno celkem 237 představení.

Následnou pauzu Jon Bon Jovi vyplnil natočením své první sólové desky, jež posloužila zároveň jako hudba k filmu "Blaze of Glory". Titulní skladba z této "bokovky" vydané v roce 1990 se vyšplhala až na samotný vrchol americké hitparády a získala Oscara za "Nejlepší filmovou hudbu". Roku 1992 se Bon Jovi vrátili do povědomí fanoušků se studiovkou "Keep the Faith". Kapela vyjela na své druhé celosvětové turné, jež od srpna pokračovalo v Evropě. 4. září 1993 se tak pětice Bon Jovi představila i na strahovském stadiónu. Kompilace největších hitů "The Best of Bon Jovi: Crossroad" z roku 1994 obsahovala i dvě nové skladby, ze kterých zejména v rádiových rotacích dlouhodobě zazářil hit "Always". V té době Bon Jovi celosvětově jen za tuto výběrovku posbírali více než 90 platinových desek. Po obsahově slabším, avšak zejména v Evropě komerčně velice úspěšném albu "These Days" z roku 1995, na kterém nahradil odcházejícího Alece Sucha "prapůvodní" basák Hugh McDonald, se kapela vydala na své třetí turné po naší modré planetě, po jehož ukončení na sklonku roku 1996 si jednotliví členové na více než rok vybrali oddechový čas. Jon Bon Jovi, podobně jako jeho spoluhráči, nezahálel a roku 1997 vydal své druhé sólové album "Destination Anywhere". V té době se po svém prvním větším hereckém úspěchu ve filmu "Moonlight and Valentino" začal více prosazovat i na poli hereckém ("The Leading Man","Little City", "Row Your Boat", "U-571"). Jon dokonce předváděl obleky pro módního návrháře Gianna Versaceho.

Na novém materiálu začali všichni společně pracovat až v roce 1998. Vydání alba oddálila smrt producenta Bruce Fairbarna a také následný přechod pod společnost Universal. 22. března 1999 skupině Bon Jovi vyšel singl "Real Life", jenž byl součástí soundtracku k americkému komediálnímu snímku "EdTV". V posledním roce minulého tisíciletí pětice Bon Jovi dokončila v New Jersey studiové album "Crush", jež katapultovalo do světových žebříčků singl "It's My Life". Z turné The Crush Tour vyšlo tentýž rok stejnojmenné DVD natočené 30. srpna 2000 v Curichu. Zpěvák a frontman Jon Bon Jovi nepřestal kromě hudby koketovat také s 'pohyblivými obrázky'. Po natočení deváté epizody páté sady seriálu Ally McBealová se však opět začal věnovat hudební kariéře, a tedy i prezentaci tehdejšího nového alba.

Studiového alba "Bounce", vydaného 23. září 2002, se jen za první týden celosvětově prodalo kolem dvou miliónů nosičů. První singl " Everyday" se stal nejrychleji nasazenou skladbou na amerických rádiích všech dob. Video k této písni bylo natočeno v poušti u rozsáhlé astronomické observatoře Socorro v Novém Mexiku.

Skupina Bon Jovi vydala 3. listopadu 2003 zvláštně koncipované, částečně akustické a částečně 'experimentální' výběrové album "This Left Feels Right". Na desce mají své místo i dvě zbrusu nové skladby "Last Man Standing" a "Thief of Hearts". Kapela spojila své síly s producentským veteránem Patem Leonardem (Madonna, Rod Stewart, Elton John) a společně s ním vybrala vhodné tracky, které by se daly nějak zajímavě předělat. Co se týče 'hraní bez proudu', dvojice Jon Bon Jovi a Richie Sambora v podstatě stála na počátku historie série Unpludged. Oba již v roce 1989 při předávání cen MTV Video Music Awards živě představili dva velké skupinové hity "Livin' On a Prayer" a "Wanted Dead or Alive" jen s doprovodem dvou akustických kytar.

Na jaře 2004 vyšlo kapele Bon Jovi DVD "Live in London", které přináší záznam z 25. června 1995 z vystoupení na stadionu ve Wembley.

Kapele Bon Jovi vyšel 15. listopadu 2004 5-disc box set nazvaný "100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong". Balíček obsahuje tři cédéčka s dosud neuveřejněnými skladbami, čtvrté CD naplněné raritními songy a písněmi z filmů a DVD dosud nepublikovaného filmu odhalujícího dění v zákulisí a na jevišti.

Na studiovém albu "Have a Nice Day" Jon Bon Jovi vyjádřil svoji nespokojenost s klimatickými změnami naší planety a s žalostným stavem hudebního průmyslu. Do distribuce se deska dostala 19. září 2005. Prvním singlem se stala skladba "Have a Nice Day".

Kapela která za svoji kariéru prodala kolem 100 milionů hudebních nosičů byla poslední skupinou, která vystupovala v roce 2000 ve Wembley před rekonstrukcí tohoto kultovního stadionu. Dlouho to vypadalo, že právě Bon Jovi budou mít nakonec tu čest tento legendární travnatý plac otevřít po jeho rozsáhlé rekonstrukci. Přestavba legendárního stadionu se však protáhla a tak Bon Jovi vystoupili v červnu 2006 na stadionu Twickenham.

Jon Bon Jovi by chtěl nahrál svoji další sólovou desku v Nashvillu, tedy hlavním městu country. Společně s kytaristou Ritchiem Samborou by rádi získali pro svůj nový projekt i některé americké veterány country. Bon Jovi mají totiž na kontě jeden unikát. Na začátku roku 2006 se zapsali do historie jako první rocková kapela, která bodovala v americkém country žebříčku, kam se dostala jejich společná píseň "Who Says You Can't Go Home" s Jennifer Nettles, zpěvačkou kapely Sugarland. Společný song se posléze dokonce vyšplhal až na první příčku tohoto žebříčku.